MYŠÍ SCHŮZE.
Stará myš povídala: “Svolejme schůzi. Poraďme se, co dělat. Musíme se přece bránit. Nebo nás kočky všecky zabijou.”
Stalo se. Schůze byla v noci v komoře. Přišlo na ni asi patnáct šedých myšek. Zasedly ke stolu. Starý myšák byl předsedou. Byl to moudrý myšák. Nikdy ho kočky nechytily. Uměl utíkat.
Mladá myška zapisovala.
“Ctěný předsedo,” hlásila se jedna myška o slovo. Dostala je.
“Ctěné sestry a bratři! Tak nemůžeme dále žít,” začala myška.
“Pravda! Pravda!” volali všichni.
“Musíme se bránit před zlým kocourem!”
“Svatá pravda!”
“Ale jak se bránit? Kocour je silný, my slabé. Utéci? Jeden kocourův skok jako deset našich. A potom: kočky jsou falešné. Ani nevíme, už nás drží. Umějí číhat. Jak se máme bránit?”
Nikdo nevěděl, jak se bránit.
Tu starý myšák otevřel knihu. Podíval se do ní. Hledal moudrou radu. Potom řekl:
“Ctěné sestry a bratři. Moje rada se vám bude líbit.”
“Poslechněte předsedu. Ví moudrou radu!” volaly myši.
Starý myšák nakroutil si vousy. A začal:
“Co uděláme? Uvážeme kocourovi zvoneček na krk. Zvoneček bude zvonit. A my poznáme, že kocour jde. Lehko pak utečeme. To je moje rada!”
“Dobře! Výborně!” volaly myšky.
“Náš předseda je moudrý pán. To je to: umí v knihách čísti.”
Potom návrh odhlasovaly. A přijaly.
“Nyní musíme jednoho zvolit—řekl starý myšák—kdo zavěsí zvoneček kocourovi na krk.”
“Tak, tak, to musíme,” kývaly všechny myšky.
“Sestry, mne nevolte. Mám slabý zrak,” povídala stará myška—babička.
“Ani mne nevolte. Zlomila jsem si nedávno zub na kosti. Nemohu se bránit,” řekla jiná.
“Mně otekla ústa. Nevolte mne.” Tak se vymlouvala třetí.
Čtvrtá povídala: “Mám slabé srdce.”
Pátá myška si odřela koleno. Nemůže prý ani chodit. Šestá a sedmá se krčily pod stůl. Aby je vidět nebylo. Osmá, že taky nemůže. Ani nedořekla, proč.
Kde se vzal, tu se vzal, byl tady Hájkův černý macek. Běhal po střeše. Potom se šel podívat do komory. Velikým skokem padl mezi myšky. Zapištěly strachy. Hned byly v děrách. Štěstí jim přálo. Ani jedinou macek nechytil.
Ale schůze byla zkažena. Nemohly se poradit. A tak také nemohly mackovi zvonek na krk zavěsit.