O HLOUPÉM MEDVĚDOVI.

Jednou z jara oral farmář u lesa. Najednou přiběhne z lesa medvěd. Bručí, zuby cení, povídá: “Farmáři, rozluč se se světem. Sním tě a tvého koně taky.”

“Slituj se, medvěde”, prosil farmář. “Mám ženu a malé děti. Když jim pole nezorám, budou bez chleba.”

Medvěd svolil: “Dobrá, doorej, já počkám.”

Odešel medvěd stranou a lehl si pod vůz u cesty. Farmář oral, neoral a díval se po medvědovi. Slzy mu tekly, bál se smrti.

Běžela kolem liška. Ptala se: “Proč pláčeš, farmáři?”

Farmář povídá: “Jak nemám plakati? Tam pod vozem medvěd na mne čeká.” Liška hodila chlupatým ocasem a šeptala mu: “Co mi dáš? Já tě od medvěda vysvobodím.”

“Ach liško, lištičko! Dva páry kuřat ti dám, když to provedeš.”

Liška odběhla a začala v lese hvízdati. Potom štěkala jako psi. Medvěd se ulekl a povídá: “Farmáři, co to tam v lese hvízdá?”

Ale liška přiběhla zpátky a šeptala farmářovi: “Řekni, že jsou to lovci. V lese zvěř loví.”

Jak uslyšel medvěd o lovcích, lekl se ještě více. Prosil farmáře: “Polož mne rychle na vůz. Až se lovci zeptají, co na voze leží, řekni: pařez.” Farmář to udělal.

Liška přišla k vozu. Ptala se silným hlasem: “Farmáři, co máš na voze?”

“Pařez, milý lovče.”

“Když je to pařez, tak si jej přivaž.”

Medvěd strachem zavřel oči. Zašeptal: “Rychle mne přivaž.” Farmář přivázal medvěda provazem.

A liška zase povídá: “Co máš, farmáři, na voze?”

“Pařez, milý lovče, pařez. Vidíš, že je uvázaný”, povídal farmář. Smál se.

“Když je to pařez, proč do něj není sekyra zaseknuta? Co je to za pařez bez sekyry?”

Medvěd zase zašeptal: “Zasekni do mne sekyru. Ale maloučko!”

Tu farmář popadl sekyru. Rozpřáhl se a vší silou bác! Medvěda zabil.

A lišce dal potom tři páry kuřat za to, že mu od medvěda pomohla.