[352] Ibid. 8. 8, ... ὁ καρπὸς ἐν ᾧ τὸ ἄπειρον καὶ τὸ ἀνεξαρίθμητον θησαυριζόμενον φυλάσσεται σπέρμα συκῆς.

[353] The chief authorities for this theory, which was expressed in language that readily lent itself to caricature, are the first seven chapters of the first book of Irenæus, and Hippolytus 6. 32 sqq.

[354] This was especially the view of the Peratæ, Hippol. 5. 13.

[355] Notably by Plotinus, Enn. ii. 9. 2-5.

[356] The conception appears in Justin Martyr, Apol. i 10, πάντα τὴν ἀρχὴν ἀγαθὸν ὄντα δημιουργῆσαι αὐτὸν ἐξ ἀμόρφου ὕλης: ib. c. 59, ὕλην ἄμορφον οὖσαν στρέψαντα τὸν θεὸν κόσμον ποιῆσαι: but Justin, though he avowedly adopts the conception from Plato, claims that Plato adopted it from Moses.

[357] Plutarch, de anim. procreat. 5. 3, οὐ γὰρ ἐκ τοῦ μὴ ὄντος ἡ γένεσις ἀλλ’ ἐκ τοῦ μὴ καλῶς μηδ’ ἱκανῶς ἔχοντος: ibid. ἀκοσμία γὰρ ἦν τὰ πρὸ τῆς τοῦ κόσμου γενέσεως: cf. Möller, Kosmologie, p. 39.

[358] Wisdom, 11. 18, κτίσασα τὸν κόσμον ἐξ ἀμόρφου ὕλης: Justin M. Apol. 1. 10. 59 (quoted in note, p. 194): Athenag. Legat. 15, ὡς γὰρ ὁ κεραμεὺς καὶ ὁ πηλός, ὕλη μὲν ὁ πηλός, τεχνίτης δὲ ὁ κεραμεύς, καὶ ὁ θεὸς δημιουργός, ὑπακούουσα δὲ αὐτῷ ἡ ὕλη πρὸς τὴν τέχνην.

[359] Hippol. 7. 22 (of Basilides), τοῦτό ἐστι τὸ σπέρμα ὃ ἔχει ἐν ἑαυτῷ πᾶσαν τὴν πανσπερμίαν ὃ φησιν Ἀριστοτέλης γένος εἶναι εἰς ἀπείρους τεμνόμενον ἰδέας ὡς τέμνομεν ἀπὸ τοῦ ζῴου βοῦν, ἵππον, ἄνθρωπον ὅπερ ἐστὶν οὐκ ὄν. Cf. ib. 10. 14.

[360] Orat. ad Græc. 5 (following the text of Schwartz).

[361] Suppl. pro Christ. 4.