Stromy úprkem obalovaly se listem, komáři vesele hráli ve vzduchu, skřivánek vznášel se vysoko v povětří. Děti ho slyšely, ale málokdy malého zpěváčka viděly. Také žežulku poslouchávaly a křičely do lesa: “Žežulko, pověz nám, jak dlouho budeme živy?” Někdy zakukala, ale někdy se Adélka na ni zlobila, že schválně nechce zakukati. Chlapci učili Adélku otloukati vrbové píšťalky; když pak jí píšťalka nepískala, dávali vinu, že při otloukání nedobře říkala.

Božena Němcová.

Lidská radost.

Hoj, ta lidská radost,

ptáček neposeda:

každou chvilku sobě

jinou haluz hledá.

Což pak té haluzce,

vzpomínka jí zbyla,