Za starých časů bývalo posvícení v Praze slaveno vždy o sv. Martině a nikoli o sv. Václavě, jak se koná již od časů husitských. Proč kdysi bylo zavedeno posvícení Martinské, o tom vypravuje se tato pověst.
Kdysi vyjel si český kníže Oldřich loviti do lesů křivoklátských, kdež však se odloučil od své družiny a zmátl si cestu v hustém lese. Troubení jeho přivolalo uhlíře z nedaleké osady, kde právě slavili posvícení. Uhlíř vyvedl knížete, jehož neznal, z lesa a pozval ho do své chatrče na husu. Kníže, jenž se vydával za knížecího komorníka Janka, přijal pozvání uhlířovo a poživ husy posvícenské a pobaviv se v chatrči jeho, pozval ho, aby ho v Praze na hradě navštívil. Uhlíř to slíbil za tou výminkou, že mu tam pan Janek dá též upéci husu. Potom vyvedl knížete z lesů. Kníže sešel se svou družinou a vesele jí vyprávěl, co se mu přihodilo.
V den sv. Martina dostavil se uhlíř skutečně na hrad Pražský a poptával se po panu Jankovi. Dvořané, jsouce již na příchod jeho připraveni, uvedli jej ke knížeti, s nímž užaslý uhlíř potom stoloval a na huse si pochutnal. Na památku tohoto vysvobození svého z lesa a srdečné pohostinnosti českých uhlířů ustanovil kníže Oldřich, aby Pražané každého roku slavili den sv. Martina pečenou husou, a z toho ustanovení mělo počátek posvícení Martinské.
- posvícení—festival of the saint of the local church, celebrated by feasting like our Thanksgiving day.
- komorník—chamberlain.
- uhlíř—charcoal burner.
- pečená husa—roast goose (takes place of our turkey).
Josef Svátek.
JARNÍ.
Skřivánek vylít’ do mraku a jásá,
a s lemu šedých oblaků
na svět, jenž plný zázraků,