“A kolik asi denně vyděláš?”
“To, pane, dost,” dí Vratko. “Tři plné groše.”
“A to ti stačí, abys se uživil?”
“Tři groše denně utráceti?” podivil se Vratko. “Kam bych se poděl! Nikoli, jeden živí mne, druhý půjčuji na úrok a třetí vracím.”
“Jak to myslíš?” otázal se Radúz. “Nerozumím dobře.”
“Pane”, pravil Vratko, “to je tak: mám doma starého otce, ten mne vychoval, jemu tedy nyní vracím. Pak je tu synek můj, má radost! Nuž, tomu půjčuji. Až budu stár a sláb, pak bude vraceti mi on, jak nyní otci já. Zbývá tedy třetí groš—nu, z toho žijeme.”
Líbila se panici řeč poctivého dřevorubce. Vyňal tři zlaté peníze a podávaje je Vratkovi pravil: “Ten vezmi pro otce, ten pro sebe a tento pro syna!”
- groš, shilling.
Dle Julia Zeyera.