“Poslechněte předsedu. Ví moudrou radu!” volaly myši.
Starý myšák nakroutil si vousy. A začal:
“Co uděláme? Uvážeme kocourovi zvoneček na krk. Zvoneček bude zvonit. A my poznáme, že kocour jde. Lehko pak utečeme. To je moje rada!”
“Dobře! Výborně!” volaly myšky.
“Náš předseda je moudrý pán. To je to: umí v knihách čísti.”
Potom návrh odhlasovaly. A přijaly.
“Nyní musíme jednoho zvolit—řekl starý myšák—kdo zavěsí zvoneček kocourovi na krk.”
“Tak, tak, to musíme,” kývaly všechny myšky.
“Sestry, mne nevolte. Mám slabý zrak,” povídala stará myška—babička.