“Je skryt”, rozhodla Sylva.
“Dobře. Skryt. Ale o tom později. Muflíčku, pověz mi jinou větu.”
“Kočka žere trávu”, proslovil Muflíček.
“Ale kočka přece nežere trávu”, zachmuřil se táta.
“Žere”, řekla vážně Jiřina.
“Žere”, dotvrdila Sylva. “My ji viděly.”
“Pro boha vás prosím, kdy, kde?”
“Naproti v zahradě u paní domky”, vyprávěla Jiřina.
“Dnes odpoledne”, prohlásila Sylva.
“Paní ‘domka’ (zkráceno z ‘domácí’) měla naproti přes ulici domek se zahrádkou, několik psů a šest koček.”