Ale panstvo opravdu od té doby krále neposlouchalo, jiného si zvolili a lakomce ze zámku vyhnali.
Koštišťáři dobře se vedlo však i s dětmi. Odstěhoval se odtud hluboko do lesů a nezakusil již ani po celý život, čemu lidé nouze říkají.
O divotvorných dudách od těch dob nikdo neslyšel, já také ne, a proto nemohu vám více povědět. Bezpochyby že zůstaly v rodu koštišťářově.
Václav Beneš Třebízský.
O BLANICKÝCH RYTÍŘÍCH.
V okolí města Vlašimě u městečka Louňovic vypínají se vedle sebe dva vrchy, oba “Blaník” řečené. S menšího z nich, s Malého Blaníka, probělávají se rozvaliny kaple zrušené za císaře Josefa II.; vyšší, Velký Blaník, nad 600 m vysoký, je báječná ta hora, o níž sobě vypravují staří, mladí, v okolí i dál, kterou znají všude po českých vlastech.
Háv tmavého lesa splývá od temene po všech bocích homolového Blaníka, jenž vážně, až zachmuřeně shlíží na krajinu od světa odlehlou, na její chlumy a pláně málo úrodné. Široko daleko je patrno jeho témě a v okolí často k němu pátravě vzhlížejí. Věštíť, chmurami zahaleno jsouc, zlé povětří, promodrává-li se však jasně, slibuje jistý čas.
Na temeni Blaníka viděti ve stínu buků a jiného stromoví pradávné, kamenné hradby, většinou sesuté. Po dřevěném hradě, někdy majetku českých králů, jehož chránili a jenž se stal památným v dějinách zápasu mezi Václavem IV. a bratrem jeho Zikmundem, není dnes ani památky. Ale pod hradbami v hoře samé dřímají ozbrojení rytíři, “svatováclavské vojsko”, dřímají a čekají, až nastane den, kdy bude potřeba jejich pomoci, až budou do boje povoláni.
Pod skalnatým vrcholem Blaníka, ve východním svahu je skála v podobě lomeného oblouku. Tam je vchod do hory, tam se také prýští pramen, z něhož blaničtí rytíři své koně napájejí, když za čas jednou za jasné měsíčné noci vyjíždějí na palouk mezi lesy pod horou, aby se tu oddali rytířským hrám. Za takové noci zaléhá do okolí temné dunění, stlumený rachot bubnův i polnice hlas. K ránu zase vše rázem utichne, rytířstvo, koňstvo, vše zanikne ve skalné bráně a zmizí v tajemném lůně hory. Jen na palouce zůstává památka po nočním, jízdeckém reji: přečetné stopy koňských kopyt.